Příchod autonomních vozidel na české silnice se blíží, ale stále naráží na významné překážky. Chybějící legislativa a nedostatečná infrastruktura brání jejich nasazení ve vyšších stupních automatizace (stupeň 3 a výše). Lucie Žulavská ze Slavia pojišťovny, která se podílela na tvorbě evropského legislativního rámce, upozorňuje na komplexnost problému, zahrnující i složité etické otázky, které musí autonomní systémy řešit v krizových situacích.
Revoluce v dopravě přinese i revoluci v pojištění vozidel. Tradiční model povinného ručení, založený na objektivní odpovědnosti provozovatele, se zásadně promění. Odpovědnost za škody se nově rozdělí mezi tři klíčové subjekty: řidiče či provozovatele, výrobce vozidla a výrobce softwaru. Pojištění tak bude muset reflektovat i rizika spojená s kybernetickou bezpečností autonomních systémů, přičemž cena pojistky bude ovlivněna škodním průběhem všech tří složek.
Jak ale zjistit, kdo za nehodu autonomního vozu skutečně může? Klíčovou roli sehrají povinně instalované černé skříňky, které zaznamenají provozní data a režim vozidla před kolizí. Pro poškozené zůstane postup zjednodušený – nárok uplatní u pojišťovny viníka z povinného ručení. Ta následně, pokud data prokáží chybu systému, uplatní regres vůči výrobci vozidla nebo softwaru, ať už v rámci jedné pojišťovny nebo mezi více pojistiteli.
About the Author
