Česká republika se opět ocitá na křižovatce daňových změn. Hnutí ANO navrhuje snížení daně z příjmů právnických osob (DPPO) z 21 % na 19 %, což má podpořit konkurenceschopnost a přilákat investice. Tento krok však vyvolává otázky ohledně dopadu na státní rozpočet a celkovou strategii zdanění firem v kontextu demografických a strukturálních změn. Změny v daňové politice by měly být strategické a promyšlené, a ne jen populistické kroky.
Snížení DPPO by sice mohlo firmám přinést úlevu, ale reálně hrozí výpadek příjmů pro státní rozpočet, odhadem 20 až 30 miliard Kč ročně. Argumentace Lafferovou křivkou, podle níž snížení daní může vést k vyššímu výběru, nemusí být v českém kontextu relevantní. Strukturální deficit rozpočtu, který už teď dosahuje alarmujících hodnot, by se tak mohl ještě prohloubit. Je klíčové zvážit, jak nahradit výpadek z rozpočtu, který by snížení daně způsobilo.
Při srovnání s okolními státy se česká sazba DPPO pohybuje spíše v průměru. Zatímco Maďarsko má nejnižší sazbu v EU (9 %), západní Evropa se drží na vyšších hodnotách. Klíčové je definovat principy férového firemního zdanění, které by zohledňovaly dlouhodobý vývoj ekonomiky a demografické změny. Místo populistických gest je potřeba strategický přístup, který ale politici napříč spektrem často postrádají. Efektivní daňová politika je klíčem ke stabilnímu a prosperujícímu podnikatelskému prostředí.
