Zatímco Česká republika zaznamenává stabilní mzdový růst, Polsko v letech 2023 až 2025 dramaticky zrychluje a ukazuje se jako lídr v dynamice mezd! Polské nominální i reálné mzdy rostou konzistentně, často i dvojnásobně rychleji než ty české. Tento rozdíl se přímo promítá do podstatného zlepšení kupní síly polských domácností, posiluje jejich životní úroveň a důvěru ve vlastní ekonomiku, což je fascinující zpráva pro každého, kdo sleduje ekonomický vývoj v regionu.
Co stojí za tímto pozoruhodným polským mzdovým skokem? Klíčem je agresivní vládní politika v oblasti minimální mzdy, která se v Polsku zvyšovala o téměř 20 % meziročně, což má dominový efekt na celý mzdový žebříček. K tomu se přidává robustnější hospodářský růst HDP a vliv vyšší inflace, která nutí firmy k rychlejším nominálním mzdovým úpravám, aby kompenzovaly ztrátu kupní síly. Expansivní fiskální opatření a příliv evropských fondů navíc dále podněcují silnou domácí poptávku a vytvářejí tlak na růst mezd napříč všemi sektory.
Česká republika, ačkoliv s mírnějším mzdovým tempem, si udržuje stabilní reálné mzdové zisky díky nižší inflaci. Obě země však čelí napjatým trhům práce a nedostatku kvalifikovaných specialistů – od IT expertů po zdravotníky a inženýry. Zatímco Polsko musí zvážit udržitelnost svého rychlého růstu financovaného dluhem (deficit HDP 6,6 %), Česká republika se potýká se závislostí na vnější poptávce a výzvou udržení talentů. Mzdová dynamika Východní Evropy je tak komplexní ukázkou makroekonomických strategií a jejich dopadů na životy občanů.
