Česká ekonomika se na začátku roku 2025 jeví v překvapivě silné kondici, když úspěšně navázala na robustní růst z konce roku 2024. Zatímco spotřeba domácností, dříve hlavní tahoun, mírně zpomalila, dynamický růst investic a exportu převzal otěže, což svědčí o zdravém posunu ve struktuře oživení. I přes globální nejistoty a možné krátkodobé turbulence tak domácí hospodářství prokazuje pozoruhodnou odolnost. Klíčovou otázkou pro nadcházejících pět let však zůstává, jaký bude „nový normál“ české ekonomiky a jaký je její skutečný dlouhodobý růstový potenciál. Odhady se značně liší, což otevírá prostor pro živou debatu.
Hlavní ekonom Patria Finance, Jan Bureš, přináší mírně optimistický pohled na budoucí vývoj české ekonomiky, předpokládající potenciál růstu lehce nad 2 %. Tento odhad je podpořen několika přesvědčivými faktory. Mimo jiné se počítá s restartem investiční aktivity a zrychlením celkové produktivity, částečně díky cyklickému zotavení a tlaku napjatého trhu práce, který nutí firmy investovat do technologií. Pozitivně se jeví i schopnost vybraných českých odvětví, jako je automobilový průmysl, zvyšovat svůj podíl na evropském trhu, stejně jako potenciální vedlejší přínosy zvýšených výdajů na zbrojení a strategické akvizice zahraničních firem, které přinášejí do země klíčové technologie a know-how.
Přestože existují silné argumenty pro optimismus, je zásadní nezapomínat na výzvy, které českou ekonomiku čekají. Mezi ty patří například vysoká energetická náročnost, vyžadující značné investice, které přímo nezvyšují produktivitu, nebo potenciálně málo pružný trh práce, jenž by mohl brzdit strukturální změny a inovace. Navíc, i kdyby domácí strategie fungovaly bezchybně, česká ekonomika zůstává silně závislá na zdraví německého hospodářství. Úspěšné naplnění růstového potenciálu tedy bude vyžadovat nejen vnitřní sílu a reformy, ale také příznivé vnější podmínky a schopnost efektivně reagovat na komplexní globální prostředí.
