Český realitní trh zažívá fascinující paradox: i když ceny nemovitostí opět stoupají, přičemž širší index cen roste o téměř 10 % a staré byty dokonce o více než 15 % meziročně, míra nadhodnocení českých nemovitostí je výrazně nižší než před energetickou krizí a invazí na Ukrajinu. Oproti téměř 30 % v roce 2021 se aktuálně pohybuje kolem 11,9 %. Tato dynamika je klíčová pro každého, kdo sleduje české nemovitosti, přemýšlí o investici, nebo hledá nové bydlení. Naznačuje, že i přes rostoucí ceny nemovitostí, trh není přehřátý do takové míry jako v nedávné minulosti.
Proč se nadhodnocení nemovitostí snížilo? Za tímto trendem stojí zejména pokračující rychlý růst průměrných nominálních mezd a rekordně nízká nezaměstnanost. Díky těmto faktorům se klíčový poměr ceny nemovitostí k průměrnému příjmu domácností zhoršuje jen pozvolna. Avšak hlubší pohled odhaluje skrytou výzvu: od roku 2021 se v české společnosti zvýšila příjmová nerovnost. To znamená, že zatímco průměrné statistiky vypadají optimisticky, mediánová mzda zaostává a střední třídu zasáhla inflace v energiích a potravinách nejvíce. Dostupnost bydlení se tak pro většinu domácností reálně zhoršila více, než naznačuje celkový průměr, což je zásadní pro pochopení skutečného stavu realitního trhu.
Jádro problému s dostupností bydlení zůstává nekompromisní: nedostatečná nová nabídka nemovitostí v klíčových metropolích, jako je Praha a Brno, kde je poptávka nejsilnější. I když výnos z nájemného je stabilně nízký, samotné nájemné roste výrazně rychleji než celková inflace (aktuálně o 6,5 % meziročně), což podtrhuje akutní potřebu novostaveb. Jediná efektivní cesta ven z této situace vede skrze razantní zrychlení povolovacích řízení pro novou výstavbu. Je však třeba si uvědomit, že takové řešení není jednoduché a jeho výsledky se nedostaví okamžitě, což pro realitní trh a potenciální kupce znamená pokračující výzvy.
