Česká republika se potýká s fascinujícím paradoxem na trhu s nemovitostmi, kde je vlastnické bydlení v regionu Visegrádské čtyřky (V4) nejméně dostupné, avšak nájemní bydlení se ve srovnání s průměrnými příjmy jeví jako nejlevnější. Tato unikátní situace je podle analýzy skupiny CREDITAS primárně způsobena mimořádně zdlouhavým procesem výstavby a nedostatečným počtem nově dokončených bytů na tisíc obyvatel. Zatímco ostatní země V4 dynamicky rozšiřují svůj bytový fond, Česko zaostává, což přímo ovlivňuje dostupnost vlastního domova pro běžné občany.
Důsledky této pomalé výstavby jsou markantní: pro pořízení průměrného bytu v Praze je zapotřebí až 18 ročních průměrných příjmů, což je výrazně více než v Bratislavě (16), Budapešti (14), nebo Varšavě (13). Pro srovnání, v Berlíně, často zmiňovaném v kontextu bytové krize, stačí jen 11 příjmů. Klíčovým faktorem, který drtí dostupnost vlastního bydlení, je podle expertů především neuvěřitelně zdlouhavé stavební řízení, které je v Česku až čtyřikrát delší než v Polsku. Připočteme-li k tomu vysoké úrokové sazby hypoték, které posouvají poměr splátky k čisté mzdě až na 115 % pro 55m² byt, je zřejmé, proč je sen o vlastním domově pro mnohé Čechy stále vzdálenější.
Na druhé straně mince leží překvapivá dostupnost nájemního bydlení v Praze, kde nájem za 2+kk tvoří pouze 80 % čisté mzdy, což je nejnižší poměr v rámci V4. V porovnání s Varšavou (93%), Budapeští (118%) nebo Bratislavou (122%) je to významný rozdíl. Tento jev je úzce spjat s nízkým podílem nájemních bytů na celkovém bytovém trhu, což paradoxně vede k nižším nákladům na pronájem tam, kde je vlastnictví nejdražší. Pro hlubší pochopení českého realitního trhu je klíčové vnímat tyto dva protichůdné trendy, které vytvářejí jedinečnou a výzvami plnou situaci pro obyvatele hledající stabilní střechu nad hlavou.
About the Author
