Česká republika, i po více než dvaceti letech od vstupu do Evropské unie, stále čeká na přijetí eura, a zdá se, že toto čekání se protáhne nejméně do roku 2034. Před nadcházejícími volbami je zjevné, že politická scéna je vůči společné evropské měně vlažná, a ani další čtyřletý volební cyklus nepřinese žádný posun. Dominik Rusinko, hlavní ekonom ČSOB Private Banking, odhaluje hluboké politické a společenské příčiny, proč se euro v Česku stává spíše utopickou vizí než reálným cílem.
Paradoxně, česká ekonomika je na vstup do eurozóny připravena, splňuje Maastrichtská kritéria poprvé po osmi letech a má pozitivní vyhlídky. Ani evropské instituce nebrání rozšíření. Problém tkví v domácí politice a veřejném mínění. Dvě hlavní politické síly, hnutí ANO a ODS, se k euru staví zády, odkazujíce na nízkou podporu veřejnosti, která se pohybuje kolem pouhých 30 %. I když strany jako Starostové a Piráti vidí euro v roce 2029/2030, jejich pozice v koaliční vládě pravděpodobně tyto plány znemožní, zatímco SPD, Stačilo a Motoristé aktivně obhajují zachování české koruny.
Vzhledem k současné politické realitě se zavedení eura v Česku jeví jako čekání na Godota. Pokud následující volební cyklus tuto otázku opět odloží, nejbližší realistický termín vstupu do eurozóny se posouvá až na rok 2034. Celý proces totiž vyžaduje přibližně tři roky technických příprav, včetně nezbytného dvouletého členství v mechanismu ERM II. Tento odhadovaný termín je však silně závislý na budoucí dostatečné politické podpoře, která je momentálně ve hvězdách. Pro investory i občany to znamená jediné: připravte se na dlouhodobou dominanci národní měny.
About the Author
