Česká republika čelí alarmující krizi bydlení, která se stává klíčovým tématem nadcházejících voleb. Pořídit si vlastní domov u nás vyžaduje neuvěřitelných 13,3 násobků roční mzdy, v Praze dokonce šokujících 15 násobků. Tyto statistiky, potvrzené studií Deloitte, řadí Česko mezi nejhůře dostupné země světa, což má zásadní dopad na životy milionů lidí. Problém se však netýká jen vlastnického bydlení, ale dramaticky ovlivňuje i segment nájemního bydlení, kde se o každý volný byt perou násobky zájemců.
Rostoucí nájmy, které sice celorepublikově kopírují průměrnou mzdu, v nejžádanějších metropolích jako Praha či Brno hrozí, že ji brzy předstihnou. Tento trend vytváří neudržitelnou situaci, kdy se střední třída stahuje z klíčových měst, zatímco se tam koncentrují vysokopříjmové skupiny. Důsledkem je nejen prohlubování sociálních nerovností, ale i ohrožení dynamiky a rozmanitosti měst. Hlavní příčinou této patové situace je chronický nedostatek nabídky jak vlastnického, tak nájemního bydlení v atraktivních lokalitách s pracovními příležitostmi.
Řešení této složité krize spočívají v komplexních krocích, které by zrychlily novou výstavbu – od digitalizace stavebního řízení a kvalitnějšího územního plánování až po reformu daně z nemovitostí. Tyto strukturální změny, opakovaně doporučované i mezinárodními institucemi jako OECD, jsou však pomalé a politicky náročné. Odborníci varují před jednoduchými řešeními, jako je podpora poptávky prostřednictvím dotovaných půjček. Tyto kroky totiž mohou ceny bydlení vyšroubovat ještě výše a pouze zvětšit státní dluh, aniž by skutečně zlepšily dostupnost bydlení. Klíčem je tedy řešit podstatu problému – nedostatečnou nabídku.
About the Author
