Země, která je dlouhodobě synonymem volného trhu a podnikání, se vydává na nečekanou cestu. Spojené státy americké překvapují novou průmyslovou politikou, která daleko přesahuje pouhou podporu: vláda se přímo stává akcionářem klíčových společností. Od strategického podílu v gigantu Intel po záměr získat významný kus kanadské těžařské skupiny Lithium Americas, která vyvíjí největší lithiový důl v Nevadě, se Amerika posouvá k dosud nevídaným státním zásahům. Je to redefinice kapitalismu, kde se politické a podnikatelské zájmy začínají prolínat, a pro investory to znamená zcela nové strukturální riziko.
Oficiálně je tato transformace ospravedlňována jako nezbytná pro technologickou nezávislost a zajištění kritických dodavatelských řetězců tváří v tvář geopolitickým rizikům. Cílem je udržet USA na špici jako inovační velmoc. Mnozí odborníci, jako je Jan Zendulka z Moventum, však varují před „chůzí po tenkém ledu“, kde se hranice mezi podporou a přímým zásahem rozostřují a cítí z toho „lehký socialismus“. Jakmile stát vstoupí do hry jako spoluvlastník, politické cíle nevyhnutelně ovlivňují firemní rozhodování, což přináší nejistotu pro investory a riziko pokřivení akciových trhů. Vzniká obava z dvourychlostního kapitalismu, kde státní podpora zvýhodňuje vybrané hráče.
Dlouhodobé dopady této strategie vyvolávají otázky, zda Washington skutečně posílí inovace, nebo naopak vytvoří „inovační past“. Státní účast může sice krátkodobě stabilizovat, ale může vést k menší ochotě riskovat a ztrátě dynamiky, která je pro ekonomický růst klíčová. Ještě znepokojivější je potenciální globální dynamika: pokud se USA záměrně stylizují do role strategického akcionáře, proč by se měli zdržovat politici v Číně, Evropě či jinde? Může to odstartovat novou éru průmyslově-politických zásahů a globálních závodů o ochranu vybraných sektorů. Pandořina skříňka, jak podotýká Jan Zendulka, už možná byla otevřena a s ní i reálná rizika pro budoucí směřování světové ekonomiky.
About the Author
