Česká ekonomika se nachází v nečekaném bodě zlomu. I když česká inflace za říjen dosáhla mírně zvýšené úrovně 2,5 %, držící se nad dvouprocentním cílem, experti z bankovního sektoru v tom paradoxně vidí dobrou zprávu. Hlavním motorem růstu cen jsou služby, jejichž zdražování o 4,6 % je přímo spojeno s přetrvávajícím napětím na trhu práce a svižným růstem mezd. Tato silná mzdová dynamika a robustní spotřebitelská poptávka jsou jasnými indikátory skrytého ekonomického drajvu, který udržuje ceny v pohybu a naznačuje pokračující vitalitu domácí ekonomiky.
Po období prudkého snižování sazeb se rétorika ČNB dramaticky změnila. Naděje na rychlý pokles repo sazby k dlouhodobě udržitelné tříprocentní úrovni vzaly za své. Centrální banka nyní signalizuje nutnost držet úrokové sazby mírně zvýšené po delší dobu, aby definitivně zkrotila poslední zbytky inflace nad cílovou hranicí. Nepoddajnost inflace tak posouvá horizont normalizace, přičemž některé prognózy počítají s prvním snížením sazeb až v polovině roku 2027, což zdůrazňuje, jak náročný je boj s přetrvávajícími inflačními tlaky.
Tato lehce zvýšená inflace, doprovázená posilujícím kurzem, je ve skutečnosti klíčovým znakem ekonomické konvergence. Ukazuje, že Česká republika se vůči Západu stává čím dál méně levnou, což je přirozený proces přibližování k rozvinutějším a bohatším sousedům. Převis inflace nad eurozónou je jediným kazem na kráse tohoto vývoje. Strategickým cílem ČNB je proto pomocí dostatečně vysokých sazeb přesměrovat konvergenční přetlak z cenové hladiny do směnného kurzu. Jakmile se inflace vrátí na dvojku a ekonomické sbližování bude probíhat převážně přes silnější korunu, centrální banka dosáhne svého konečného vítězství nad inflačním rizikem.
About the Author
