Čínská ekonomika signalizuje výrazné oslabení, což nutí politické představitele k bezprecedentním krokům. V reakci na klesající dynamiku se Peking zavázal k pokračování expanzivní fiskální a měnové politiky, včetně možného dalšího snižování úrokových sazeb a masivních rozpočtových stimulů. Tato strategie má za cíl stabilizovat investice a podpořit kriticky zasažený trh s bydlením. Má to však svou cenu: prudce rostoucí státní zadlužení, které se za poslední dekádu fakticky zdvojnásobilo. Alarmující je zejména tzv. augmentovaný vládní dluh, který podle Mezinárodního měnového fondu (IMF) dosahuje 124 % HDP. Investoři a analytici tak s napětím sledují, jak dlouho může země pokračovat v podpoře růstu na dluh.
Původ masivního zadlužení spočívá v letech přeinvestování, kdy Čína táhla globální růst obrovskými státními i firemními investicemi do infrastruktury, průmyslu a realit. Klíčovým problémem se ukázalo financování na regionální úrovni. Lokální vlády, které mají omezené daňové příjmy, masivně využívaly sofistikované nástroje, jako jsou Local Government Financing Vehicles (LGFVs) – polostátní subjekty, které umožňovaly zadlužování mimo oficiální rozpočty. Tyto obrovské závazky dnes tvoří nejproblematičtější segment dluhu. S kumulovaným dluhem vlády, firem a domácností blížícím se hrozivým 289 % HDP je jasné, že celková finanční stabilita stojí na kritické křižovatce.
Hlavní ekonom Argos Capital, Kryštof Míšek, varuje, že pro odvrácení systémové finanční krize je absolutně klíčová úspěšná restrukturalizace dluhu lokálních vlád. Pokud Čína tento komplexní úkol nezvládne, hrozí jí pád do dlouhotrvajícího „japonského deflačního scénáře“. Tento scénář by znamenal dekády nízkého ekonomického růstu, útlumu investic a stagnace životní úrovně, což by mělo fatální dopad na světové trhy. Úspěch v boji proti deflaci a přezadlužení bude definovat ekonomickou budoucnost druhé největší ekonomiky světa.
About the Author
