Česká republika se potýká s alarmujícím ekonomickým paradoxem: míra nezaměstnanosti dosáhla na konci loňského roku 4,8 %, což představuje nejvyšší číslo za posledních devět let. Tento šokující nárůst se odehrává navzdory přetrvávající ekonomické konjunktuře a je jasným důkazem hluboké strukturální změny na trhu práce. Zatímco průmyslový sektor pokračoval v propouštění s cílem zvýšit produktivitu, sektor služeb naopak masivně nabíral. Ačkoliv stavebnictví sice poptávalo nové pracovníky, muselo se spolehnout na zaměstnance ze zahraničí, jelikož domácí uchazeči se do oboru nehrnuli.
Hlavní příčinou zhoršující se situace je neúprosný tlak na růst produktivity práce. Tento trend, kdy firmy hledají efektivitu za cenu snižování počtu zaměstnanců, je dále akcelerován masivním technologickým posunem a nástupem umělé inteligence (AI). Podle analýzy tato kombinace rizik naznačuje, že nezaměstnanost může dále růst i během roku 2026. Klíčovým faktorem pro stabilitu české ekonomiky bude, jak se dokáže přizpůsobit zejména automobilový a navazující průmysl novým globálním podmínkám.
Situaci navíc ztěžují dlouhodobé regionální disparity. Severní a západní Čechy i po 36 letech od pádu režimu stále symbolizují přetrvávající handicapy s vysokou nezaměstnaností. Tam, kde nová místa vznikají, například v ekonomicky silných regionech, se zase objevuje bariéra v podobě drahého bydlení, což výrazně komplikuje mobilitu pracovní síly. Očekává se, že rok 2026 přinese další zvýšení nezaměstnanosti, přičemž hranice pěti procent by mohla být překročena hned v úvodu roku v důsledku hlášení lidí propuštěných na konci roku předchozího.
About the Author
