Prosincová inflace dosáhla finální hodnoty 2,1 %, čímž se podařilo těsně splnit stanovený inflační cíl. Tento významný posun k cenové stabilitě je přímým důsledkem razantního poklesu cen elektřiny a zemního plynu, kde dodavatelé promptně reagovali na zklidnění situace na evropských burzách. K tomuto pozitivnímu trendu se navíc ve druhé polovině roku připojilo i uklidnění cen u potravin. Kombinace klesajících nákladů na energie a stabilizovaných cen základních spotřebních statků přináší domácnostem a podnikům konečně citelné úlevy a signalizuje návrat k ekonomické normalizaci.
Navzdory optimistickým číslům zůstává celkový obrázek zkreslený neústupným růstem cen v sektoru služeb. Hlavním inflačním strašákem je nadále napjatý trh nemovitostí. Trvalé zvyšování nájemného a drahé imputované nájemné (odrážející rostoucí ceny bytů) neustále tlačí inflaci nahoru. Bohužel, na tento strukturální problém, který je důsledkem dlouhodobě slabé nabídky bytů, je dosavadní měnová politika v podstatě krátká. Současně pokračuje zdražování i v segmentu HORECA (hotely, restaurace, kavárny), kde provozovatelé těží z oživené zahraniční poptávky a toleranci domácích zákazníků vůči vyšším cenám. Tato rezistence služeb klesat vytváří klíčovou ekonomickou nerovnováhu.
Výhled inflace pro začátek nového roku je mimořádně optimistický a očekává se rychlý pokles k hodnotám začínajícím jedničkou. Tomuto razantnímu zlevnění přispěje nejen další propad cen komodit, ale i klíčové rozhodnutí přesunout poplatky za OZE ze spotřebitelů na stát. Takto silná kombinace velmi nízké inflace a relativně silné koruny vytváří velký tlak na Českou národní banku (ČNB). Držet vysoké úrokové sazby při takto rychle se zlepšující cenové stabilitě ztrácí logiku. Klíčová debata se nyní soustředí na rychlost a agresivitu snižování sazeb, zejména s ohledem na skutečnost, že hlavní problém inflačních tlaků – hypoteční boom a ceny bytů – se vysokými sazbami efektivně neřeší.
About the Author
