Stav veřejných rozpočtů v České republice dosáhl kritického bodu, což potvrdila finální čísla za rok 2025. Schodek státního rozpočtu se vyšplhal na alarmujících 290,7 miliardy korun, což dalece přesahuje původní plány. Přestože jádrový deficit (očištěný o fondy EU) je mírně nižší, stále ukazuje na hlubokou fiskální nerovnováhu. Bohužel, výhled pro rok 2026 nepřináší žádný optimismus; udržet deficit pod hranicí 300 miliard Kč bude podle resortu financí mimořádně obtížné. Tento setrvačný trend zadlužování představuje zásadní hrozbu pro dlouhodobou ekonomickou stabilitu a snižuje odolnost ekonomiky vůči budoucím globálním šokům.
Hlavní příčinou trvalé rozpočtové krize je rapidní nárůst a dominance mandatorních a kvazimandatorních výdajů. Tyto „povinné“ položky, které vyplývají ze zákonů, valorizačních mechanismů a demografických změn, v roce 2025 spotřebovaly drtivou většinu rozpočtových prostředků, čímž zásadně omezily manévrovací prostor vlády pro financování investic, školství či obrany. Druhým, stále agresivnějším tlakem na veřejné finance je prudce rostoucí účet za obsluhu státního dluhu. Tyto úrokové platby dosáhly v roce 2025 téměř 100 miliard Kč a představují nevyhnutelný výdaj, který se musí zaplatit bez ohledu na vládní priority, čímž efektivně ukrajují z dostupných zdrojů pro občany.
Pokud nedojde k zásadním politickým a rozpočtovým reformám, čeká nás neudržitelný růst zadlužení. Předpokládané deficity ve výši 250–300 miliard Kč znamenají, že zadlužení vůči HDP by mohlo do roku 2030 dosáhnout nového nelichotivého rekordu kolem 47 %. V důsledku toho se roční náklady na dluhovou službu mohou vyšplhat nad 150 miliard Kč. Doba rozumného rozpočtování a nízkých schodků je definitivně pryč a plnění Maastrichtských kritérií se stává iluzí. Česká republika zoufale potřebuje odvážné politiky, kteří by konečně nastolili rozpočtový pořádek a zabránili dalšímu propadu do dluhové pasti.
About the Author
