Nová hospodářská strategie slibuje ambiciózní proměnu České republiky v moderní ekonomiku postavenou na inovacích a vysoké přidané hodnotě. Dokument přesně pojmenovává největší bolesti tuzemského trhu, mezi které patří zastaralý vzdělávací systém, bující byrokracie a chybějící dopravní infrastruktura. Na rozdíl od minulých koncepcí tento plán přichází s konkrétními měřitelnými cíli a jasně definovanou zodpovědností jednotlivých ministerstev, což dává naději na skutečný posun směrem k zemi pro budoucnost.
Nadějné vyhlídky však naráží na tvrdou realitu, kde se vize ekonomických expertů střetává s programovým prohlášením vlády. Zatímco strategie volá po efektivních investicích a podpoře kapitálového trhu, politická praxe se často utápí v populistických výdajích a nesourodých „dárcích“ voličům. Tento rozpor vytváří nebezpečné napětí ve veřejných rozpočtech, které budou do roku 2030 čelit nákladům ve výši tří bilionů korun, přičemž reálné zapojení soukromého sektoru zůstává velkým otazníkem.
Klíčovým problémem pro úspěšnou realizaci zůstává vymahatelnost jednotlivých kroků a politická vůle. Nově zřízený „Delivery tým“ postrádá reálné sankční pravomoci a jeho vliv končí tam, kde začíná koaliční matematika a měnící se politické priority. Pokud se hospodářská strategie neopře o silný zákonný rámec a osobní politický kapitál lídrů, hrozí, že namísto modernizace uvízne Česko v pasti nekonečných diskusí a slibný dokument skončí zapomenutý v šuplíku jako jeho předchůdci.
About the Author
