Český realitní trh čelí kritickému nasycení, kdy na jednoho aktivního makléře připadá pouhých 725 obyvatel, což představuje v porovnání s vyspělým Německem téměř trojnásobný přetlak. Přestože statistiky evidují tisíce podnikatelů, reálná odbornost a kvalita služeb často pokulhávají za formálními požadavky státu. Současná situace odhaluje hlubokou polarizaci trhu, kde vedle úzké špičky profesionálů operuje obrovské množství nezkušených zprostředkovatelů, kteří do oboru vstupují bez adekvátní praxe a často v něm nepřežijí déle než dva roky.
Zásadním problémem pro klienty zůstává rozpoznání skutečného experta od makléře, který sází pouze na líbivý marketing. Častým nešvarem je umělé nadhodnocování cen nemovitostí jen za účelem získání zakázky, což ve finále vede k neúspěšným prodejům a finančním ztrátám majitelů. Kvalitní realitní makléř se přitom pozná podle schopnosti precizně nastavit cenu, vést náročná vyjednávání a efektivně řídit právní i procesní rizika, což jsou činnosti, které moderní technologie ani automatizované inzertní portály nedokážou plnohodnotně nahradit.
Budoucnost českého realitního trhu vyžaduje mnohem přísnější regulaci a vyšší nároky na vymahatelnost pravidel dříve, než dojde k systémovým selháním. Role zprostředkovatele se transformuje na expertního koordinátora, který musí kombinovat obchodní dovednosti s vysokou mírou právní odpovědnosti. Kultivace prostředí a eliminace takzvaných „víkendových makléřů“ je nezbytným krokem k tomu, aby se zvýšila bezpečnost realitních transakcí a obor získal zpět ztracenou důvěru široké veřejnosti.
About the Author
