Krize bydlení v Česku dosahuje kritických hodnot a ceny nemovitostí, zejména v metropolích jako Brno či Praha, za poslední roky drasticky vzrostly. Revolučním, byť na první pohled nepopulárním řešením, by mohlo být systémové zvýšení daně z nemovitosti na úroveň 0,1 % z její reálné tržní hodnoty. Tento krok by mohl efektivně rozhýbat zamrzlý trh a uvolnit tisíce dlouhodobě neobsazených bytů, jejichž podíl v tuzemsku přesahuje alarmujících deset procent, což je dvojnásobek oproti zdravému stavu v zahraničí.
Aktuální nastavení daně v řádech stokorun je pro ekonomiku trhu prakticky neviditelné, zatímco extrémní skoky po vzoru USA by byly pro českou společnost neúnosné. Navrhovaná střední cesta v podobě ročního poplatku kolem osmi tisíc korun za průměrný byt představuje rozumný kompromis, který by majitele motivoval k efektivnějšímu nakládání s majetkem. Cílené zdanění investičních bytů, rekreačních objektů či nemovitostí využívaných pro krátkodobé pronájmy typu Airbnb by navíc mohlo výrazně zvýšit nabídku nájemního bydlení a přirozeným tlakem stabilizovat neudržitelný cenový růst.
Klíčovým benefitem této reformy by byla transformace daně na stoprocentní příjem konkrétní obce, což by radnice přímo motivovalo k masivnější podpoře nové výstavby a rozvoji infrastruktury na jejich území. Více peněz v obecních rozpočtech znamená méně byrokracie při čekání na státní dotace a silnější zájem samospráv na stavebním rozvoji. Pokud by se navíc podařilo osvobodit od vysoké daně objekty sloužící k trvalému bydlení a naopak více zatížit spekulativní držení pozemků, český realitní trh by získal potřebnou dynamiku a vlastní bydlení by se konečně stalo dostupnějším.
About the Author
