Česká republika se v dubnu stala nečekaným ekonomickým premiantem, když s harmonizovanou inflací 2,1 % obsadila třetí nejnižší příčku v celé Evropské unii. Zatímco průměrná inflace v eurozóně dosahuje 3 %, tuzemská ekonomika těží z doznívající vlny zlevňování elektřiny a plynu. Tento výsledek ostře kontrastuje se situací na Slovensku, kde je tempo růstu cen téměř dvojnásobné, a zpochybňuje vnímání eura jako automatické záruky cenové stability v zemích jako Bulharsko či Chorvatsko.
Hlavním motorem současného příznivého vývoje jsou ceny energií, které v Česku na rozdíl od zbytku Evropy stále působí protisměrně k celkovému růstu hladiny cen. Zatímco dovozové zboží zůstává díky levným importům stabilní, český úspěch stojí na křehkých základech domácích faktorů. Paradoxně se tak Česko ocitá v čele žebříčku nízké inflace právě v době, kdy okolní státy začínají pociťovat opětovné zdražování energetických vstupů, což nám dává dočasnou konkurenční výhodu.
Navzdory optimistickým číslům však pod povrchem dřímá riziko v podobě jádrové inflace, která se drží kolem 3 % a řadí Česko spíše do horší poloviny evropského srovnání. Za vytrvalým tlakem stojí především neustále zdražující služby, které nejeví známky zpomalení a drží se nad úrovní základní sazby ČNB. S novými inflačními impulzy, které se začínají šířit z Perského zálivu, zůstává budoucnost cenové stability nejistá a finanční trhy napjatě očekávají, jak na tento vývoj zareaguje Evropská centrální banka.
About the Author
