Česká ekonomika čelí unikátní situaci, kdy nezaměstnanost zůstává stabilní na hranici pěti procent, což odpovídá její neinflační rovnováze – konceptu známému jako NAIRU. Tato míra totiž netlačí inflaci ani nahoru, ani dolů, což z pohledu České národní banky svědčí o konzistentním vývoji. Jenže pod povrchem klidu se hromadí vážné tlaky: proinflační mzdy pokračují v růstu a k nim přibývají nové riziků v oblastech energie, potravin i fiskální politiky, která mohou celý obraz dramaticky změnit.
Na světové scéně se současně rozpíná několik konfliktů na jednou dobu, které přímo ovlivňují ceny surovin. Kanada zavedla odvetná cla na americké dovozy v hodnotě kolem 20 miliard dolarů a vyjednávání zůstávají v mrtvém bodě, přičemž eskalace hrozí i zastavením vývozu elektřiny. Zároveň Írán zaútočil na americkou základnu v Jordánsku i na desítky lodí včetně ropných tankerů, čímž zapálil novou fázi konfliktu na Blízkém východě. USA odpověděly taktikou oko za oko – každým íránským útokem na obchodní loď zničí íránský tanker, což je levnější a účinnější strategia než plná eskalace.
Důsledky všech těchto událostí se okamžitě projevují na globálních trzích surovin. Cena ropy rychle stoupá a blíží se hranici sta dolarů za barel, zatímco evropské zásobníky plynu jsou nařazeny jen minimálně – Německo, klíčový hráč, disponuje kapacitou pouhých přibližně padesáti procent. To znamená, že cena plynu může prudce skočit až na sto eur za MWh, čímž ekonomiku Evropy zasáhne a inflaci posílí. Situaci komplikuje další eskalace – Húsíové zaútočili na saúdskoarabská města a poškodili ropná zařízení, přičemž i přeto, že americké jednotky odminovaly důležitou část Hormuzu, obnovení lodní plavby zůstává nejisté. Celkový obraz je jednoznačný: světlejší budoucnost pro spotřebitele i podnikatele není na horizontu.
About the Author
