Česká ekonomika čelí unikátní situaci, kdy nezaměstnanost zůstává stabilní na hranici pěti procent, což odpovídá její neinflační rovnováze – konceptu známému jako NAIRU. Tato míra totiž netlačí inflaci ani nahoru, ani dolů, což z pohledu České národní banky svědčí o konzistentním vývoji. Jenže pod povrchem klidu se hromadí vážné tlaky: proinflační mzdy pokračují v růstu a k nim přibývají nová rizika v oblastech energie, potravin i fiskální politiky, která mohou celý obraz dramaticky změnit.
Na světové scéně se současně rozpíná několik konfliktů najednou, které přímo ovlivňují ceny surovin. Kanada zavedla odvetná cla na americké dovozy v hodnotě kolem 20 miliard dolarů a vyjednávání zůstávají na mrtvém bodě, přičemž eskalace hrozí i zastavením vývozu elektřiny. Zároveň Írán zaútočil na americkou základnu v Jordánsku i na desítky lodí včetně ropných tankerů, čímž zapálil novou fázi konfliktu na Blízkém východě. USA odpověděly taktikou oko za oko – každým íránským útokem na obchodní loď zničí íránský tanker, což je levnější a účinnější strategie než plná eskalace.
Důsledky všech těchto událostí se okamžitě projevují na globálních trzích surovin. Cena ropy rychle stoupá a blíží se hranici sta dolarů za barel, zatímco evropské zásobníky plynu jsou naplněny jen minimálně – Německo, klíčový hráč, disponuje kapacitou pouhých přibližně padesáti procent. To znamená, že cena plynu může prudce skočit až na sto eur za MWh, čímž ekonomiku Evropy zasáhne a inflaci posílí. Situaci komplikuje další eskalace – Húsíové zaútočili na saúdskoarabská města a poškodili ropná zařízení, přičemž i přesto, že americké jednotky odminovaly důležitou část Hormuzu, obnovení lodní plavby zůstává nejisté. Celkový obraz je jednoznačný: světlejší budoucnost pro spotřebitele i podnikatele není na horizontu.
About the Author
