Česká národní banka udělala první konkrétní krok do éry tokenizovaných financí. V říjnu a listopadu poprvé vydala dluhopis přímo ve formě tokenu a na infrastruktuře Centrálního depozitáře cenných papírů otestovala nákup, prodej i repo operaci. Vypořádání probíhalo téměř okamžitě, přestože šlo „jen“ o testovací dluhopis v hodnotě 10 000 korun. Za touto malou emisí se ale skrývá velká změna: ČNB chce, aby s korunovými aktivy bylo obchodovat stejně snadno jako s německými státními dluhopisy, a odmítla tak ztratit relevanci v digitálním finančním světě.
Tokenizace, tedy přepis aktiv jako akcie či dluhopisy na distribuovaný registr (DLT), může zásadně zrychlit a zlevnit celý finanční systém. Dnešní vypořádání obchodů s cennými papíry často trvá den i dva, o víkendu nefunguje vůbec a stojí peníze. Tokenizovaná aktiva se naopak dají obchodovat a vypořádat rychle, kdykoli a s nižšími náklady. Tlak na centrální banky přitom přichází ze dvou stran: soukromé alternativy jako fondy peněžního trhu, private credit nebo kryptoměny už dnes konkurenční bankovní peníze, a globální centrální banky zároveň hledají vlastní cestu – Čína testuje digitální juan, Evropa chystá digitální euro a Spojené státy podporují soukromé stablecoiny navázané na dolar.
Pro malou měnu, jakou je koruna, je proto v sázce mnohem víc než technologická modernizace. Pokud se akcie a dluhopisy budou obchodovat jako tokeny, peníze na vypořádání musí fungovat ve stejné síti. Nebude-li tam koruna, objeví se tam něco jiného – a to může oslabit její roli. ČNB proto jasně říká, že jádro vypořádání by mělo stát na penězích centrální banky, ne na soukromých stablecoinech. Pro investora se dnes prakticky nic nemění, ale během deseti let může tokenizace přinést okamžité vypořádání, obchodování o víkendu i nižší náklady. Jestli se to bude dít v korunách, nebo v dolarech, se rozhoduje právě teď.