Praha si drží nepopulární prvenství: je metropolí s nejhorší dostupností bydlení ve střední Evropě. Podle aktuálního CG-Indexu, který mapuje alarmující situaci na trhu, potřebuje průměrný zájemce na pořízení 70metrového nového bytu neuvěřitelných 15 ročních hrubých mezd. Tato situace vzniká navzdory rekordnímu zájmu kupujících a obrovskému potenciálu – v české metropoli je v různých fázích přípravy přes 150 tisíc nových bytů. Kritická dysfunkce v povolování staveb však znamená, že tato masivní nabídka zůstává „zaseknutá“ na úřadech, což dramaticky vyhání ceny nahoru. Praha tak zaznamenala nejvyšší meziroční růst cen nových bytů (o 8 %) ze všech okolních hlavních měst.
Jádro krize tkví v chronicky pomalém a komplikovaném systému povolování nových bytů. Zatímco město potřebuje ročně povolit minimálně 10 tisíc bytů, průměr se dlouhodobě pohybuje jen kolem pěti tisíc. Tento deficit za posledních 20 let kumulativně narostl na téměř 100 tisíc chybějících bytů. Tato katastrofická čísla se nelepší – Dušan Kunovský ze společnosti Central Group upozorňuje, že třetí kvartál přinesl nejhorší povolovací výsledky za poslední dekádu. Například v srpnu bylo povoleno bydlení jen pro zhruba 50 lidí. Tato situace má přímý dopad na kupující, pro které se investice do bydlení v Praze stala extrémně obtížnou, přičemž dostupnost bydlení se od roku 2015 zhoršila o pět ročních mezd.
Naděje na nápravu sice svitá s plánovanou revizí stavebního zákona a zavedením zrychlených řízení novou vládou, ale reálné zlepšení, podmíněné plně funkční digitalizací, se projeví nejdříve s velkým časovým zpožděním (avizovaná účinnost od roku 2027). Dostupnost bydlení navíc nebrzdí jen pomalé úřady, ale také přeregulované české stavebnictví. Normy jsou zde často přísnější než v Německu či Rakousku, což neúměrně prodražuje výstavbu. Kromě toho chybí státní surovinová strategie a kritický je také nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Bez komplexního řešení povolování, revize norem a zajištění kapacit hrozí, že se budoucí rozvoj metropole zablokuje, protože brzy „nebude s kým, ani z čeho stavět.“