Česká ekonomika zažila v loňském roce nečekaně silný rozjezd a s růstem 2,6 procenta překonala i ty nejoptimističtější předběžné odhady. Hlavním motorem prosperity se stala neutuchající chuť Čechů utrácet, kterou poháněl zejména dynamický nárůst reálných mezd srovnatelný s úrovní před pandemií. Přestože lidé v posledních letech změnili své návyky a více si ukládají stranou, právě spotřeba domácností zůstává klíčovým pilířem, díky kterému se tuzemské hospodářství drží v kondici i v turbulentních časech.
Investiční apetit v zemi neutichá ani pod tlakem vyšších úrokových sazeb, o čemž svědčí probíhající stavební boom v oblasti inženýrského i pozemního stavitelství. Hlad po vlastním i investičním bydlení je natolik silný, že ani drahé hypotéky nedokázaly poptávku po nemovitostech výrazněji utlumit, což vytváří neustálý tlak na růst cen. K celkové stabilitě navíc přispěl překvapivě odolný zahraniční obchod, který se díky předzásobování amerického trhu dokázal vypořádat se silnou korunou i zaváděním nových celních bariér.
Výhled na nadcházející období slibuje pokračující stabilitu s očekávaným růstem kolem 2,5 procenta, ovšem nad obzorem se vznášejí geopolitické hrozby. Budoucí výkon české ekonomiky mohou ovlivnit vleklé konflikty na mezinárodní scéně, které mají potenciál rozkolísat světové trhy a vyvolat nové inflační tlaky. Pro udržení růstového trendu bude v následujících měsících rozhodující především vývoj nákladů na financování a schopnost českých firem udržet si konkurenceschopnost v měnícím se globálním prostředí.
About the Author
