Česká republika učinila 1. ledna 2026 zásadní legislativní krok směrem k revoluci v dopravě, když oficiálně otevřela silnice pro provoz vozidel s podmíněnou automatizací řízení třetí úrovně. Tato nová úprava umožňuje vozidlům převzít kontrolu nad řízením v přesně vymezených situacích, ačkoliv řidič musí zůstat v pohotovosti. Zatímco mu systém dává svobodu nesledovat provoz, klíčové pravidlo zůstává neměnné: je nutné být okamžitě připraven bezpečně převzít řízení na výzvu systému. Tato průlomová legislativa pro autonomní auta v Česku má navíc strategický význam, neboť by naše země mohla díky kvalitní infrastruktuře a silným technickým centrům hrát klíčovou roli v mezinárodním testování těchto futuristických technologií.
Nejpalčivější otázkou, kterou tato nová éra přináší, je určení odpovědnosti za nehodu v okamžiku, kdy řídí stroj. Pokud automatizovaný systém funguje, ale selže bez varování řidiče, kompletní odpovědnost přechází na výrobce vozidla, nikoli na řidiče či provozovatele. Naopak, jestliže systém vyzve člověka k převzetí kontroly a ten zareaguje pozdě nebo neadekvátně, vina padá plně na jeho hlavu, jako by řídil manuálně. Pro efektivní řešení pojistných událostí a určení viníka jsou naprosto nezbytná data. Vozidla musí být vybavena záznamovým zařízením, které prokazuje, zda řídil člověk, nebo automat; absence či neposkytnutí těchto dat vede k domněnce, že automatizovaný režim nebyl aktivní.
Příchod plně automatizovaného provozu vyžaduje bezprecedentní adaptaci celého pojišťovacího trhu. Navzdory technologickému pokroku sice za povinné ručení stále odpovídá provozovatel, ale pojišťovny se připravují na komplexní modely, které zohlední technické selhání. Specialisté z oboru upozorňují, že jakmile první schválené autonomní vozidlo skutečně vjede na silnice, bude nutné vyřešit složité prokazování viny a mechanismy regresního vymáhání náhrad po výrobcích. Tato právní a pojistná výzva otevírá novou kapitolu v autopojištění, kde se střetává tradiční odpovědnost člověka s chybami softwaru a umělé inteligence.