Německá ekonomika, sužovaná dlouhodobým útlumem zpracovatelského průmyslu a klesajícím indexem PMI, chystá bezprecedentní záchrannou operaci. Berlín plánuje pro rok 2026 masivní fiskální stimul v hodnotě až 8 miliard eur, zaměřený na radikální snížení cen energií pro podniky. Cílem je srazit koncovou cenu elektřiny pro průmyslové giganty, jako jsou automobilky a chemické společnosti, až o polovinu – na pouhých 65 EUR za MWh. Tento krok je klíčový pro okamžité posílení konkurenceschopnosti německého průmyslu, stabilizaci zaměstnanosti a odvrácení tlaku na přesun výroby mimo Evropu. Jedná se o jasný pro-růstový impuls, který by měl obnovit vitalitu německého výrobního sektoru.
Záměr dotování německých průmyslových koncernů však nevyhnutelně vyvolá silné napětí v Evropské unii. Přímá podpora cen energie totiž představuje potenciální porušení pravidel jednotného trhu, což povede k očekávaným stížnostem ze strany ostatních členských států. Přestože Berlín riskuje střet s Evropskou komisí, slabost tamního průmyslu zřejmě neumožňovala jinou cestu. Krátkodobě tak tato politika zajišťuje německým firmám obrovskou cenovou výhodu, ovšem z dlouhodobého hlediska staví evropské hospodářství před otázku, zda si některé členské státy mohou dovolit takto masivní jednostrannou podporu na úkor svých sousedů.
Pro českou ekonomiku má situace dvojsmyslný dopad. Na jedné straně posílená poptávka německých firem může revitalizovat středoevropský dodavatelský řetězec a podpořit české průmyslové dodavatele, kteří se potýkají s útlumem. Na straně druhé ale Německo vytváří obrovský konkurenční tlak. Ačkoliv se vláda snaží reagovat (např. převzetím nákladů na obnovitelné zdroje), tuzemské energeticky náročné podniky budou nadále platit výrazně vyšší ceny energií než jejich klíčová německá konkurence. Tento rozdíl může dlouhodobě fatálně snížit konkurenceschopnost českého zpracovatelského průmyslu a ohrozit jeho pozici v srdci Evropy.