Česká koruna (CZK) vstupuje do roku 2026 s jasným signálem: její síla je určována primárně globálním sentimentem a apetitem investorů po riziku, nikoli standardními domácími ekonomickými faktory. Koncem roku 2025 koruna prokázala silnou korelaci s růstem amerických akciových indexů a současným oslabováním amerického dolaru (USD). Tato vazba se stává klíčovou predikcí pro nadcházející období. Investiční stratégové proto předpovídají, že se česká měna bude chovat spíše jako dynamický a na riziko citlivý polský zlotý než jako bezpečný přístav v podobě švýcarského franku.
Katalyzátorem pro další posílení české koruny by mohlo být pokračující snižování úrokových sazeb v USA. Očekávaný tlak na USD v kombinaci s předpokladem, že riziková aktiva (zejména americké akcie) budou těžit z levnějších peněz a postupného desinflačního procesu, vytváří atraktivní prostředí pro měny střední Evropy. Nicméně, tento optimistický scénář má své zásadní riziko. Investoři by měli pečlivě sledovat ochotu trhů i nadále tolerovat vysoké rozpočtové schodky největších světových ekonomik. Jakýkoli tlak na růst výnosů „bezpečných dluhopisů“ by mohl okamžitě potlačit globální chuť riskovat, což by se negativně promítlo do výkonnosti české měny.
Domácí ekonomické faktory, jako je inflace a HDP, budou mít v porovnání s globální dynamikou menší vliv. Přestože je prognózována nižší inflace a růst než predikuje Česká národní banka (ČNB), což nahrává stabilitě sazeb, existuje zde silný záchranný polštář. Tím je relativně výrazný úrokový náskok koruny (přibližně 150 bazických bodů) vůči euru, který efektivně zesiluje vazbu koruny na riziková aktiva. Pro obchodníky a investory to znamená jasnou strategii: pro úspěšné zhodnocení české koruny v roce 2026 bude klíčové sledovat spíše trendy na Wall Street než zprávy z tuzemského trhu.
About the Author
