Český státní rozpočet vykázal ke konci listopadu zdánlivě optimistický výsledek, když se schodkem 232 miliard Kč výrazně přiblížil plánovanému celoročnímu cíli 241 miliard. Na první pohled se jedná o zlepšení, které je taženo zejména solidním růstem příjmů (7,6 %), za nímž stojí zrychlující se mzdová dynamika a oživení spotřeby domácností. Avšak bližší pohled na strukturu financí odhaluje znepokojivý trend: toto číslo je výsledkem spíše finanční iluze než udržitelné politiky, přičemž největší zátěž představuje nedostatek investiční aktivity.
Kritickým problémem, který dlouhodobě ohrožuje konkurenceschopnost a ekonomickou prosperitu Česka, je nedostatečné plnění kapitálových výdajů. Ty ke konci listopadu nepřesáhly 75 %, což znamená, že nižší celkový deficit byl dosažen na úkor klíčových investic. Strukturální slabosti rozpočtu jsou dále umocněny astronomicky rostoucími náklady na obsluhu státního dluhu, které se blíží rekordním 100 miliardám korun. Příjmová strana navíc byla letos uměle posílena windfall tax, jež přinesla 33 miliard Kč, ale která v příštím roce končí, čímž vytvoří obrovskou mezeru v budoucích příjmech.
Zatímco rozpočet aktuálního roku směřuje k plánu, pozornost se již kriticky obrací k fiskálnímu výhledu na rok 2026. S ohledem na očekávané podstatné navýšení navrhovaného deficitu 2026 (momentálně 286 miliard Kč) analytici považují rozpočtové provizorium na začátku roku za nevyhnutelné a nejpřijatelnější řešení. Tento krok poskytne nové vládě klíčový čas a odborné zázemí pro důkladnou revizi příjmové a výdajové strany, což je nezbytné pro zajištění dlouhodobé ekonomické stability a zamezení neřízenému prohlubování budoucího zadlužování země.
About the Author
