Svět s napětím sleduje blížící se datum 9. července, klíčovou lhůtu stanovenou Donaldem Trumpem pro uzavření zásadních obchodních dohod. I přes dílčí pokroky je dosažení komplexní nové obchodní dohody mezi Spojenými státy a Evropskou unií, stejně jako s Japonskem a Jižní Koreou, stále vzdálenou realitou. Složité vzájemné vazby a značný časový tlak činí uzavření plnohodnotného řešení před tímto termínem vysoce nepravděpodobným, což staví globální obchodní vztahy na rozcestí.
Analytici v tuto chvíli považují za pravděpodobnější scénáře mírný odklad účinnosti vysokých „recipročních“ cel do 1. srpna, nebo uzavření čistě „taktické“ dohody, jež by alespoň dočasně omezila eskalaci obchodní války. Na stole však zůstává řada palčivých otázek: Bude definitivně zrušena hrozba drastických 20% nebo 50% cel na zboží z EU? Přistoupí Unie na stávající 10% cla na velkou část exportů a 25% na automobilový průmysl, nebo si vyjedná důležité výjimky? A jaké ústupky v mimo-celních bariérách či strategických nákupech z USA bude EU muset nabídnout výměnou za obchodní smír?
Evropský průmysl se s dosavadní úrovní cel zatím v průměru dokáže vyrovnat, přičemž negativní dopady na evropskou a konkrétně českou ekonomiku jsou prozatím mírné, s předpokládaným růstem ČR o 2,1 % letos a 1,8 % příští rok. Nicméně reálná hrozba nedohody stále přetrvává. Zatímco 10% clo je pro mnohé firmy snesitelné, nárůst na 20 % či 50 % by znamenal de facto konec obchodních vztahů pro řadu podniků. Navíc odvětví jako farmaceutický a chemický průmysl, dosud bez dodatečných cel, se mohou v budoucnu potýkat s výrazně vyššími sazbami, což by mohlo přinést značné komplikace ve druhém pololetí roku.
