Německá ekonomika se potýká s mnohem hlubšími problémy, než jsou jen dopady Trumpových cel. Po slibném startu roku opět poklesla, což odhaluje dlouhodobé strukturální trhliny, které podkopávají její konkurenceschopnost. Jádrem tohoto znepokojivého vývoje je radikální změna vztahů s Čínou. Rostoucí ceny energií a prudký pokles poptávky po německých exportech, zejména z tradičně klíčového čínského trhu, se stávají hlavními brzdami pro kdysi neochvějný ekonomický pilíř Evropy.
Čína se v uplynulé dekádě transformovala z primárního odbytiště v přímého konkurenta v sofistikovaných výrobních odvětvích. Tento posun, podporovaný vládní průmyslovou politikou, má drtivý dopad na německé vývozce. Příkladem je automobilový průmysl, kde německé značky zaznamenávají výrazné propady prodejů v Číně. Strategie, která kdysi Německu pomohla překonat krizi „nemocného muže Evropy“ – tedy mzdová umírněnost a exportní růst tažený čínskou poptávkou – je dnes zcela neúčinná, jelikož vývozy do Číny od roku 2022 dramaticky klesají a trend pokračuje.
V této kritické situaci má Německo dvě hlavní cesty. První je posílení domácí poptávky, která by mohla kompenzovat část ztrát v exportu, což se odráží v uvolněné fiskální politice nové vlády. Druhou, a neméně důležitou, je zavedení robustní průmyslové politiky EU. Evropská unie musí rázne reagovat na čínské praktiky, jako jsou masivní subvence, manipulace s kurzem jüanu a obrovská výrobní nadkapacita. Pasivní přihlížení přílivu levného, často subvencovaného čínského zboží by sice krátkodobě potěšilo spotřebitele, ale zničilo by evropské výrobce. Je čas na odvážné ochranářské kroky, aby Evropa ochránila svou konkurenceschopnost a pracovní místa.
About the Author
