Geopolitické napětí v Perském zálivu a hrozba uzavření Hormuzského průlivu vyvolaly na finančních trzích nečekaný obrat. Zatímco svět sleduje útoky na ropné tankery a ostrá prohlášení Donalda Trumpa, dluhopisový trh hlásí po pěti týdnech od vypuknutí krize zásadní změnu sentimentu. Investoři, kteří dosud sázeli na nekonečný růst inflace, začínají brát vážně riziko prudkého ekonomického zpomalení, což vedlo k náhlému poklesu výnosů amerických státních dluhopisů navzdory cenám ropy útočícím na hranici 115 dolarů za barel.
Centrální banky nyní čelí osudovému dilematu, zda vnímat ropný šok jako inflační impulz, nebo jako destruktivní daň, která ochromí spotřebu. Zatímco v USA se velké investiční fondy přesouvají do pozic sázejících na hospodářský útlum, Evropa se stále zmítá v inflačních tlacích podpořených vládními dotacemi na energie. Právě masivní fiskální expanze v evropských zemích může paradoxně udržovat vysoká inflační očekávání, což nutí Evropskou centrální banku k úvahám o dalším zvyšování úrokových sazeb i v době hrozící recese.
Historická paralela s ropným šokem z roku 1973 varuje, že současné oživení akciových trhů může být pouze dočasné a předcházet mnohem hlubšímu propadu. Pro českou ekonomiku, která je čistým importérem energií, představuje tato situace kombinaci tlaku na oslabení koruny a nutnosti balancovat mezi bojem proti cenové stabilitě a ochranou průmyslu. Pokud se nevyřeší geopolitický konflikt, čeká investory i firmy bolestivé přecenění aktiv, přičemž nejzranitelnější zůstávají země s vysokou závislostí na fosilních palivech a malými rezervami.
About the Author
