Francie se ocitá na pokraji politického a rozpočtového chaosu, který otřásá důvěrou v ekonomickou stabilitu eurozóny. S nástupem již čtvrtého premiéra od roku 2024 čelí vláda prezidenta Macrona nelehkému úkolu: protlačit parlamentem kriticky důležitý rozpočet pro rok 2026, který má zmírnit hluboký deficit HDP. Avšak hluboká politická polarizace a nedostatek hlasů v Národním shromáždění hrozí uvrhnout zemi do neřízeného rozpočtového provizoria, což by mělo dalekosáhlé ekonomické dopady.
Jádrem problému jsou přehnané veřejné výdaje a rozbujelý sociální stát, které Francii drží v pasti masivních rozpočtových deficitů, zdaleka nejvyšších v Evropské unii. Alarmující je, že průměrná penze ve Francii již převyšuje průměrnou mzdu, což je evropský unikát signalizující neudržitelný trend. Tato fiskální nejistota se okamžitě projevuje na dluhopisovém trhu, kde se rozdíl oproti německým Bundům vyšplhal na nejvyšší úroveň od dluhové krize eurozóny, ačkoliv Francie zatím není novým Řeckem.
V této kritické situaci se oči upírají k Evropské centrální bance. I když oficiální záchranné mechanismy ECB pro řešení fundamentálních problémů nejsou primárně určeny, trhy s implicitní pomocí počítají. S Christine Lagarde, bývalou francouzskou ministryní financí, v čele, a s historií mimořádné kreativity v krizových časech, dokázala ECB opakovaně jednat i za hranicemi svých vlastních pravidel. Otázkou zůstává, zda je připravena poskytnout záchranné lano Francii a znovu ukázat svou flexibilitu tváří v tvář hrozící finanční nestabilitě.
About the Author
