České podnikatelské prostředí čelí na sklonku roku 2025 vážným výzvám, které se projevily prudkým poklesem indexu stability firem. Za tímto nepříznivým vývojem stojí především narůstající počet insolvencí, které skrze dodavatelské řetězce negativně ovlivňují i dosud zdravé podniky, a celkové zpomalení růstu tržeb. Situaci navíc komplikuje netransparentnost mnoha subjektů, které včas nezveřejňují své účetní závěrky, což zvyšuje celkové rizikové prostředí a ztěžuje objektivní hodnocení finančního zdraví napříč celou ekonomikou.
Největší rány utržily segmenty stavebnictví a hotelnictví, kde se stabilita v posledním čtvrtletí propadla nejvýrazněji. Naopak vlnu nejistoty zatím úspěšně krotí odvětví dopravy a skladování, které jako jediné vykázalo mírné zlepšení, zatímco informační technologie si udržely svou pozici. Z regionálního pohledu vykazují nejvyšší zranitelnost průmyslové a exportně orientované kraje, které jsou přímo závislé na kolísající globální poptávce a aktuálních ekonomických turbulencích v zahraničí.
Ačkoliv celkové HDP země papírově vykazuje růst, pro české firmy jde o statistický paradox, neboť konjunktura je tažena spíše státními deficity než reálným výkonem soukromého sektoru. Domácí podniky se ocitají v kleštích mezi klesajícími zakázkami z Německa a agresivní čínskou konkurencí, která po zavedení amerických cel zaplavuje evropské trhy levnějším zbožím. Aktuální data z analýzy více než 400 000 aktivních společností tak potvrzují, že finanční odolnost českého byznysu prochází tvrdou zatěžkávací zkouškou, která vyžaduje maximální obezřetnost a precizní finanční řízení.
About the Author
