Na první pohled vypadá návrh rozpočtu na rok 2026 s deficitem 286 miliard korun a nízkým veřejným zadlužením v České republice jako ukázka fiskálního zdraví. Avšak pod lesklou fasádou se skrývá alarmující realita: rostoucí mandatorní výdaje, masivní investice do obrany a zelené transformace, a k tomu mizící mimořádné příjmy, jako byla daň z mimořádných zisků. Tento mix faktorů neúprosně tlačí na státní rozpočet, a navzdory snahám o snižování schodku se rapidně tenčí i strategické rezervy, což je varovný signál pro stabilitu českých veřejných financí.
Nově zvolená vláda se tak ocitá před nelehkým úkolem. Zatímco politické strany před volbami svorně slibovaly primárně racionalizaci výdajů a úspory díky digitalizaci státní správy, skutečný efekt takových opatření bude patrný až za dlouhou dobu. Ekonomický růst, ideální řešení pro posílení rozpočtových příjmů, je navíc pod tlakem vysokých cen energií a globální fragmentace. Expertízy od renomovaných institucí jako OECD či PAQ research přitom jasně doporučují zvýšení majetkových a nepřímých daní a snížení zdanění práce, což je v ostrém kontrastu s předvolebními sliby o obecně nižším zdanění.
Otázka vyšších daní, které se strany před volbami důsledně vyhýbaly, se tak po sestavení nové vlády stane nevyhnutelnou realitou. Přestože má Česko relativně větší fiskální manévrovací prostor v EU, externí ekonomické prostředí je stále nepřátelštější. Historie ukazuje, že rozpočtově nezodpovědné vlády se rychle ocitají pod tlakem trhů. Nedávný negativní vývoj na českém dluhopisovém trhu, s nejvyššími výnosy od roku 2023 těsně před volbami, slouží jako pádné varování. Jak se nová vláda postaví k těmto výzvám, určí budoucí směřování české ekonomiky.
About the Author
