Fenomén „mama hotelů“ v Česku je stále žhavým tématem, avšak Generace Z ukazuje, že trend postupného oddalování osamostatnění dokáže zvrátit. Podle nejnovějších dat Eurostatu a finančního domu UNIQA se mladí Češi průměrně stěhují do vlastního ve věku 25,8 roku. Přestože je to dříve než u předchozí generace, stále téměř polovina mladých dospělých (18–34 let) setrvává v rodičovském domě. Dramatické rozdíly panují mezi pohlavími: zatímco ženy opouštějí hnízdo kolem 24. až 25. narozenin, více než polovina mladých mužů u rodičů zůstává, často až po sedmadvacítce. Je tento stav projevem pohodlnosti, nebo krutou realitou drahého bydlení?
Pro mnoho mladých je život pod rodinnou střechou jedinou realistickou cestou, jak si naspořit na hypotéku, zejména ve velkých městech. Průzkum UNIQA odhalil zásadní generační střet, který tento trend prohlubuje: 56 % mladých lidí automaticky předpokládá, že jim rodiče pomohou se zajištěním bydlení (např. formou pomoci s koupí bytu). Tento požadavek naráží na odlišný pohled starší generace, kde takovou povinnost vnímá pouze 29 % lidí nad 55 let. Tato propast v očekáváních, často neviditelná, vytváří v rodinách značné finanční a psychologické napětí. Přitom pro některé, jako je Táňa (33) pečující o matku s Alzheimerem, není „mama hotel“ volbou, nýbrž nutností a projevem zodpovědnosti.
Psychologové jasně varují, že ačkoliv snaha ušetřit je pochopitelná, dlouhodobé setrvání v dětském pokoji po třicítce může brzdit sociální a partnerský rozvoj. Ideální doba pro osamostatnění mladých se pohybuje mezi 25. a 30. rokem, kdy je jedinec schopen postavit se na vlastní nohy. Experti z UNIQA zdůrazňují, že pokud už dospělé děti u rodičů zůstávají, měly by se finančně podílet na chodu domácnosti a mít stanovené jasné hranice – v opačném případě může být narušena rodinná pohoda. Česká republika si v evropském kontextu drží střední pozici, přestože sousední Slováci odlétají z hnízda až těsně před 31. rokem, což je propastný rozdíl ve srovnání se Skandinávií, kde je běžný odchod už kolem 21. roku.