Světové zajišťovny, pilíře finanční stability v dobách živelných pohrom, procházejí zásadní transformací. I když za posledních 50 let snížily svou expozici vůči velkým katastrofám o více než polovinu, přírodní živly dnes pustoší Zemi čtyřikrát častěji než v 70. letech. Navzdory tomuto alarmujícímu trendu disponují zajišťovny nebývalými rezervami, schopnými pokrýt ztráty ve výši tří hurikánů Katrina za jediný rok, což potvrzuje jejich mimořádnou finanční připravenost čelit výzvám spojeným s eskalujícími riziky na pojistném trhu.
Nové výzvy však přicházejí v podobě takzvaných sekundárních rizik, jako jsou intenzivní konvektivní bouře či lesní požáry, jejichž modelování a oceňování škod představuje pro pojistné matematiky značné obtíže. Tento posun nutí zajišťovny k větší selektivitě a důrazu na ziskovost, což vyvíjí silný tlak na primární pojišťovny, které se potýkají s rostoucími náklady. Zajišťovny proto strategicky zvyšují prahy, od kterých začínají hradit škody, a nechávají tak na pojišťovnách vyšší podíl počátečních ztrát.
Paradoxní situace vede k tomu, že zatímco globální zajišťovací sektor vykazuje mimořádnou finanční sílu a v roce 2025 zdaleka nevyčerpal své rozpočty na řešení katastrof, primární pojišťovny se ocitají pod značným tlakem. Tato opatrnost zajišťoven sice posiluje jejich dlouhodobou stabilitu, ale zároveň vyvolává vážné otázky ohledně dostupnosti pojištění pro běžné občany v rizikových oblastech. Budoucí směřování trhu tak možná povede k přehodnocení priorit – od čisté ziskovosti k větší tržní síle a společenské odpovědnosti, zajišťující udržitelnost celého pojistného ekosystému.
About the Author
