Přestože evropská ekonomika vykazuje známky jisté odolnosti – zářijová průmyslová produkce v eurozóně meziměsíčně vzrostla, tažena silnými čísly z Francie, Itálie a Polska – nad celkovým globálním finančním vývojem visí temný mrak zpoza Atlantiku. Německo nadále brzdí růst Eurozóny, ale skutečná seismická rizika se nachází ve Spojených státech. Nedávné ukončení vládního shutdownu sice uvolnilo makroekonomická data, ale analytici varují, že nekonzistentní a uspěchaná čísla budou zkreslovat reálný obraz americké ekonomiky, což Fedu, ekonomickým institucím a investorům ztěžuje kritické strategické rozhodování v klíčovém období.
Americká centrální banka (Fed) se ocitá ve stavu hluboké nejistoty ohledně budoucího snižování úrokových sazeb. Komentáře z vedení potvrzují, že panuje rozdělení, zda k prvnímu poklesu sazeb dojde již v prosinci, nebo si Fed raději počká na konec ledna. Tato nerozhodnost již otřásla trhy – pravděpodobnost prosincového snížení klesla na přibližně 50 %, což paradoxně vedlo k mírnému posílení amerického dolaru. Ačkoli celkové dopady odkladu snížení sazeb na leden by byly vzhledem k malému časovému posunu zanedbatelné, zvýšená volatilita a neprůhlednost ekonomických dat po dlouhém shutdownu komplikuje Fedu jakýkoliv rychlý a konsenzuální krok směrem k uvolnění měnové politiky.
Dlouhodobý výhled americké ekonomiky je zatížen vysokými systémovými riziky, která mohou vést k výraznému ochlazení globální ekonomiky. Analytici upozorňují na kombinaci obchodních opatření D. Trumpa (cla), přetrvávajících vysokých sazeb Fedu a hrozby korekce na akciových trzích, která by mohla spustit negativní „efekt bohatství“ (wealth effect). Podíl finančních aktiv v akciích u amerických domácností vystoupal na alarmujících 45 %, což je historicky velmi vysoká hodnota. Jakýkoliv propad trhů by vedl k tomu, že se domácnosti začnou cítit chudší a omezí svou spotřebu. Takový vývoj by se nevyhnutelně přelil do globální ekonomiky a vážně by zasáhl i evropský kontinent.