Ztráta, kterou utrpělo české pojišťovnictví odchodem prof. Ing. Jaroslava Daňhela, CSc., je neocenitelná. Tato klíčová osobnost představovala unikátní spojení akademického génia a praktického manažera, který se vypracoval od pozice likvidátora pojistných událostí až na ekonomického ředitele tehdejší České státní pojišťovny. Právě tato zkušenost „odspodu“ umožnila Daňhelovi po desetiletí definovat, jak se o pojištění v této zemi přemýšlí, a mistrně propojovat teoretický svět s tvrdou tržní praxí. Jeho hlas byl dlouhodobě slyšet v redakčních radách odborných periodik, kde neúnavně spoluutvářel odbornou diskusi o roli pojištění v ekonomice i společnosti.
Kariéra Jaroslava Daňhela vrcholila po roce 1989, kdy aktivně stál u zrodu moderního tržního pojišťovnictví v České republice. Jako manažer a místopředseda představenstva České pojišťovny hrál nezastupitelnou roli při přenosu pojistné teorie do nové tržní reality, nastavování metodiky, řízení rizik a podobu pojistných produktů v prostředí, které se otevřelo konkurenci. Paralelně s manažerskou prací se stal klíčovou osobností akademické sféry. Na Vysoké škole ekonomické (VŠE) v Praze působil jako profesor financí a byl autorem a spoluautorem stěžejních učebnic, jako jsou Pojišťovnictví – teorie a praxe a Pojistná teorie. Tyto publikace se staly základním referenčním dílem pro desítky generací studentů i odborníků, kteří v nich nacházeli srozumitelný výklad komplexních pojistných konceptů.
Jaroslav Daňhel nebyl jen učitel a vizionář, ale také „tribun českého pojišťovnictví“, jehož komentáře k regulaci a makroekonomickým výzvám si získaly mimořádnou vážnost (v roce 2012 získal ocenění Osobnost pojistného trhu). Symbolickým završením jeho celoživotní dráhy je aktivní role, kterou sehrál při přípravě čtvrtého dílu Dějin českého pojišťovnictví, mapujícího polistopadovou transformaci trhu. Zanechal po sobě trojí dědictví: vychované generace expertů, moderní podobu českého pojišťovnictví, které pomáhal koncipovat, a nadčasový soubor odborných a historických textů. Jeho práce představuje pevný základ, díky němuž obor lépe rozumí své minulosti, přítomnosti a má pevnou oporu pro budoucí rozhodování.