Česká republika si drží pozoruhodné evropské prvenství: patříme mezi nejspořivější národy, hned po Německu. Češi dokážou odložit průměrně téměř 20 % svého hrubého příjmu, což je výrazně nad průměrem Evropské unie. Tato impozantní spořivost však vytváří finanční paradox – obrovská rezerva hotovosti se překvapivě nepromítá do aktivního investování. Většina těchto prostředků zůstává konzervativně uložená ve formách, které z dlouhodobého hlediska negenerují dostatečný výnos a zpomalují tempo růstu rodinného majetku.
Proč Češi váhají, když světové akciové trhy zažívaly v posledních letech nadprůměrný růst? Analýzy poukazují na kombinaci faktorů: nižší důvěra v tuzemský kapitálový trh a především nedostatečná finanční gramotnost. Průzkum ukázal, že do akcií, dluhopisů nebo podílových fondů investuje jen zhruba 13,5 % českých domácností. Investoři tak přicházejí o zásadní možnost efektivního zhodnocení úspor, přičemž počet domácností aktivně investujících na finančních trzích v posledních letech dokonce mírně poklesl.
Jedním z hlavních útočišť českého kapitálu zůstávají nemovitosti. Tradiční obliba „cihel“ zemi řadí na čtvrtou příčku v Evropě v oblasti kapitálových investic směřujících do nákupu a renovací realit. Ačkoliv je schopnost spořit pevným základem, skutečná výzva pro české investory spočívá v přeměně pasivních úspor na dynamické a produktivní investice. Osvojení si aktivního přístupu k zhodnocování majetku je klíčové, má-li Česká republika udržet krok s tempem bohatnutí ostatních evropských států.
About the Author
