Německo si právem vysloužilo nelichotivou přezdívku „nemocný muž Evropy“ a jeho snahy o hospodářské uzdravení zatím připomínají marné čekání. Data jsou alarmující: za posledních šest let německá ekonomika nevyrostla dohromady ani o jedno procento a letos se za velký úspěch bude považovat pouhá „černá nula“. Extrémně znepokojivý je propad klíčového sektoru – průmyslová výroba se propadla o téměř 20 % oproti stavu před rokem 2017. Hlavními viníky jsou drahé energie a přebujelá byrokracie, avšak největší krizi způsobuje dvojitý čínský šok, který drží největší evropskou ekonomiku v kritickém sevření.
Jádro německé agónie tkví v dramatické změně obchodních vztahů s Pekingem. Z jedné strany Německo prudce ztrácí Čínu jako odbytiště – německé vývozy zboží, včetně strategického kapitálového zboží, třetím rokem klesají, což vede k obratu bilance do deficitu a signalizuje rychlou ztrátu konkurenceschopnosti v globálním měřítku. Z druhé strany zažívá Německo masivní příliv čínského zboží, jehož dovoz meziročně stoupá o více než 15 %. Čína se tak transformovala z klíčového zákazníka v neúprosného konkurenta na domácím i zahraničním trhu. Paradoxní je, že velká část německých podniků, včetně automobilek, nadále obhajuje benevolentní přístup vůči čínským neférovým praktikám, čímž si paradoxně podřezávají vlastní větev.
Nová německá vláda reaguje na stagnaci mohutnými fiskálními stimuly, které v příštím roce vyženou rozpočtový deficit až na 4 % HDP. Toto opatření má sice přinést cyklické oživení s odhadovaným růstem HDP o 0,8 %, ale dlouhodobý výhled zůstává mimořádně opatrný. Potenciální růst německé ekonomiky je totiž stanoven na pouhých 0,5 % (oproti 2,3 % v Česku). Hlavní otázkou je efektivita a rychlost implementace těchto vládních plánů, zejména jestli prostředky poputují do investic namísto pouhé spotřeby. Pro českou ekonomiku, jež je na německém vývoji kriticky závislá, představuje tato vleklá nejistota významné negativní riziko zejména v roce 2026.
About the Author
