Tuzemský průmysl zažil v úvodu roku studenou sprchu, když lednová výroba meziměsíčně propadla o 2,6 %, což představuje nejvýraznější pokles od léta 2023. Přestože meziroční čísla vykazují mírný růst díky nízké srovnávací základně, realita je taková, že české továrny se stále jen stěží vracejí na úroveň před pandemií v roce 2019. Zatímco energetice dočasně pomohly mrazivé dny, klíčové pilíře ekonomiky v čele se zpracovatelským průmyslem a strojírenstvím se potýkají s útlumem, který podtrhuje přetrvávající slabou zahraniční poptávku, zejména z Německa.
Nadějné vyhlídky na postupné oživení, které dosud signalizoval téměř desetiprocentní nárůst nových zakázek v sektoru automotive, nyní vážně zastiňuje hrozba takzvaného íránského šoku. Eskalace napětí na Blízkém východě přináší akutní riziko prudkého zdražení plynu a elektřiny, což může zasadit citelnou ránu především energeticky náročným odvětvím, jako je výroba kovů. Rostoucí nejistota v dodavatelských řetězcích a zhoršený podnikatelský sentiment by mohly v případě vleklého konfliktu výrazně ochladit ochotu firem investovat a narušit křehkou cestu k hospodářské stabilitě.
Rozhodujícím faktorem pro další vývoj českého průmyslu bude v nadcházejících týdnech situace na ropném trhu a strategická průchodnost Hormuzského průlivu. Pokud by napětí v regionu přetrvalo, hrozí reálný scénář, kdy ceny ropy vystřelí vysoko nad hranici 100 dolarů za barel, což by pro českou ekonomiku znamenalo další silný inflační impulz. O tom, zda se podaří udržet pozitivní růstové vyhlídky, rozhodne především délka trvání tohoto geopolitického konfliktu a schopnost průmyslových podniků absorbovat další energetické otřesy.
About the Author
