Současné geopolitické napětí v okolí Hormuzského průlivu a Perského zálivu zásadně mění pravidla hry pro exportéry i logistické firmy. Běžné „all-risk“ pojištění nákladu totiž standardně obsahuje válečné výluky, které mohou majitele zboží nechat bez ochrany v ten nejméně vhodný okamžik. S prudkým nárůstem válečných příplatků a častým rušením krytí se klíčovým faktorem úspěchu stává precizní nastavení válečných doložek Institute War Clauses. Nestačí jen mít pojistku; v době ozbrojeného konfliktu rozhoduje každé slovo ve smlouvě o tom, zda bude škoda uhrazena, nebo se stane pro firmu likvidační.
Mimořádně nebezpečným a často podceňovaným rizikem je institut společné havárie (General Average). Tento námořní princip v praxi znamená, že pokud kapitán lodi učiní záměrnou oběť pro záchranu plavby – například při hašení požáru po útoku – musí se na náklady záchrany složit všichni majitelé nákladu na palubě poměrně podle hodnoty svého zboží. Účet za záchranu lodi tak můžete dostat i v případě, že váš konkrétní kontejner nebyl vůbec poškozen. Bez platného pojištění a vystavené záruky za společnou havárii má rejdař právo zboží zadržet, dokud nesložíte hotovostní depozit, což drasticky ochromuje cash-flow i kontinuitu dodávek.
Kromě přímých vojenských hrozeb čelí světový obchod také kritické kumulaci rizika v přístavech a překladištích, kde se kvůli odklonům tras hromadí zboží v obrovských hodnotách. Časová omezení válečného krytí a specifické sankční doložky vytvářejí komplexní past, ve které se „bezpečný přístav“ může snadno změnit v místo nekrytého rizika. Pro makléře i exportéry je nyní naprosto nezbytné revidovat rámcové pojistné smlouvy a hlídat limity na jednu lokalitu, protože v krizových regionech pojistka neselhává jen kvůli ceně, ale především kvůli podcenění měnícího se charakteru geopolitických hrozeb.
About the Author
