Globální ekonomika se ocitá na křehké hraně mezi geopolitickou stabilitou a hrozbou stagflace, kterou přiživuje neutichající napětí na Blízkém východě. Zatímco Spojené státy vykazují nečekanou odolnost vůči komoditním šokům i při inflaci atakující hranici 4 %, eurozóna čelí mnohem dramatičtějšímu scénáři. Případné agresivní utahování měnové politiky ze strany ECB by v kombinaci s ochabující evropskou poptávkou mohlo snadno vyústit v hospodářskou recesi, což staví centrální bankéře před osudové dilema: zda nekompromisně krotit ceny, nebo riskovat hluboký útlum ekonomiky.
Česká ekonomika se rovněž připravuje na složitější období, kdy růst HDP v letošním roce pravděpodobně zpomalí na 2,2 %. Předstihové indikátory již signalizují ochlazování průmyslové aktivity, což je přímý důsledek přenosu vysokých cen energií do vnější poptávky. Česká národní banka sice prozatím drží úrokové sazby na stabilní úrovni, ale její přetrvávající „jestřábí“ postoj naznačuje, že boj s inflací zdaleka nekončí. Šance na další zvýšení sazeb zůstávají vyrovnané, zejména kvůli robustní spotřebě domácností a proinflačním rizikům v oblasti fiskální politiky.
Výrazným varovným signálem je prohlubující se deficit státního rozpočtu, který v dubnu dosáhl alarmujících 106 miliard korun a vyvolává obavy z nárůstu strukturálního zadlužení v dalších letech. Tato fiskální expanze může ve střednědobém horizontu brzdit pokles tržních úrokových sazeb, protože investoři budou požadovat vyšší rizikovou prémii. Přestože kurz koruny vykazuje známky stability s potenciálem k pozvolnému posilování, investoři by se měli připravit na zvýšenou volatilitu, kterou může přinést kombinace domácí rozpočtové nestability a globální nejistoty na komoditních trzích.
About the Author
