Praha se cenami nových bytů v roce 2024 téměř dotáhla na finské Helsinky, kde průměrná cena dosahuje 6 162 EUR za metr čtvereční. Rozdíl je však propastný v dostupnosti – zatímco na byt o velikosti 70 metrů čtverečních potřebuje Pražan v průměru 15 hrubých ročních mezd, obyvatel Helsinek vystačí s 9,1 a Varšavan s 9,7. V roce 2026 se tato propast ještě prohloubila, když Praha vyžaduje už 16 ročních mezd. Paradoxně jsou přitom pražské nájmy ze všech tří srovnávaných metropolí nejnižší, což jen potvrzuje, že stále více lidí je tlačeno do nájemního bydlení kvůli nedostupnosti vlastního.
Zásadní problém Prahy spočívá v katastrofálním tempu výstavby. Zatímco Helsinky dokončily 5,9 bytu na 1 000 obyvatel a Varšava dokonce 7,6, Praha zaostává s pouhými 4,6 bytu. Strategický cíl města postavit 9 000 až 10 000 bytů ročně se nedaří naplnit už více než dvě dekády. Podle experta Jakuba Kuneše by pro výrazné snížení bytového deficitu během deseti let musela výstavba v některých letech dosáhnout až 20 000 bytů, což je téměř čtyřnásobek počtu dokončeného v roce 2025. Výstavbu brzdí zejména složitá legislativa, roztříštěná odpovědnost úřadů, nepředvídatelné povolovací procesy a nejasná politická a urbanistická pravidla.
Praha stojí před volbou, zda se vydá cestou Helsinek, kde dlouhodobě vyšší výstavba dokázala zmírnit tlak na ceny, nebo Varšavy, kde ani aktivní trh nezabránil prudkému zdražování. Podle Kuneše je největším rizikem pro Prahu pokračování v dosavadním trendu – oscilování mezi nedostatečnou výstavbou, vleklým povolováním a politickými spory. Město nutně potřebuje stabilní a předvídatelný systém, který umožní průběžně povolovat a dokončovat dostatek bytů, lépe využívat území s existující infrastrukturou a zároveň dbát na kvalitu veřejného prostoru. Bez této změny se bude problém dostupnosti bydlení pouze přesouvat do vyšších cen a nájmů, čímž se Praha stane nedostupnou pro další generace.
O autorovi
