Čtyřprocentní úrok na spořicím účtu láká tisíce Čechů, přesto se může stát pastí, která je dlouhodobě připraví o desítky až stovky tisíc korun. České domácnosti drží na běžných a spořicích účtech téměř dvě třetiny svých finančních aktiv, zatímco v investicích mají v průměru jen 24 % prostředků. Zkušenost s investováním má podle dat AKAT už 41 % populace, přesto polovina Čechů plánuje další úspory vložit opět na spořicí účet – a právě v tom podle odborníků tkví nejčastější chyba, jež zbytečně snižuje dlouhodobé zhodnocení peněz určených na důchod či budování majetku.
Spořicí účet má ve finančním plánování roli záchranné vesty: je ideálním místem pro finanční rezervu pokrývající tři až šest měsíců výdajů nebo nečekané události, protože nabízí nízké riziko, stabilitu a rychlou dostupnost peněz. Na dlouhodobé cíle, jako je zajištění na stáří nebo finanční nezávislost rodiny, však sám nestačí. Řešením podle expertů není spoření zcela opustit, ale doplnit ho o investiční složku a rozdělit prostředky podle toho, kdy mají skutečně sloužit – rezerva patří na účet, dlouhodobé úspory do investic.
Jak velký rozdíl obě strategie přinášejí, ukazuje srovnání dvou mužů: Jakub ukládal 3 000 Kč měsíčně na spořicí účet se zhodnocením 3,4 % ročně, Jan stejnou částku investoval do globálního akciového fondu s výnosem 7 %. Za deset let oba vložili 360 000 Kč, zatímco Jakub naspořil 427 000 Kč, Jan díky investování získal 513 000 Kč – tedy o 86 000 Kč více. S delším horizontem se tato propast vlivem složeného úročení ještě prohlubuje. Základní pravidlo osobních financí tak zní jasně: krátkodobá rezerva patří na spořicí účet, dlouhodobé cíle vyžadují dlouhodobé investování.
About the Author
