Česká republika se nezadržitelně proměňuje v národ „spořílků“, což potvrzuje i nedávná analýza ČNB. Míra úspor českých domácností se má v nejbližších letech stabilizovat na pozoruhodných 18 %, což výrazně převyšuje dlouhodobý průměr. Ačkoliv by tato masivní rezerva měla posilovat odolnost finančního systému, stává se paradoxem – enormní úspory Čechů v současné době aktivně nepodporují domácí ekonomiku. Velká část tohoto kapitálu zůstává nečinná nebo je investována způsobem, který míjí perspektivní domácí projekty, čímž brzdí potenciální hospodářský růst.
Hlavní překážky pro efektivní využití českého bohatství leží ve dvou rovinách: v přetrvávající konzervativnosti českých domácností a v nerozvinutém tuzemském kapitálovém trhu. Historicky, a stále ve značné míře, končí úspory na málo produktivních bankovních vkladech, jejichž podíl na čistém jmění domácností viditelně převyšuje evropský průměr. Když už se investoři odhodlají k aktivnějšímu zhodnocení, absence atraktivních domácích investičních příležitostí je často nutí směřovat prostředky do zahraničních akcií a fondů. Tento odliv kapitálu nejen připravuje českou ekonomiku o finance, ale také vystavuje tuzemské investory zbytečnému devizovému riziku.
Pro transformaci pasivních rezerv na aktivní motory růstu je klíčová inspirace severskými zeměmi. Státy jako Dánsko nebo Švédsko, pyšnící se vysoce rozvinutým kapitálovým trhem, dosahují podílu investic do akcií a fondů na jmění domácností až 50 %. Oproti tomu české portfolio zůstává příliš konzervativní a málo výnosné. Podle ekonomů je ambicí Česka posunout se právě tímto směrem, podpořit rozvoj domácích investičních platforem a zvýšit podíl výnosných investic. Jde o dlouhodobý proces, který je však nezbytný pro zvýšení finanční odolnosti a dlouhodobou podporu národní prosperity.
About the Author
