České domácnosti mají na bankovních účtech přes čtyři biliony korun, což teoreticky stačí na odkoupení celého státního dluhu, který dosahuje zhruba 3,7 bilionu korun. Tímto argumentem premiér Andrej Babiš reagoval na kritiku rozvolněné rozpočtové politiky. Jenže udržitelnost veřejných financí se neměří objemem úspor občanů – klíčové je tempo růstu zadlužení, výkon ekonomiky, výše úroků a schopnost vlády držet schodky pod kontrolou. Peníze na spořicích účtech navíc státu nepatří a domácnosti mu je půjčí pouze tehdy, pokud nabídne atraktivní výnos vzhledem k riziku a likviditě.
Prostor pro zapojení českých spořitelů přitom reálně existuje. Dluhopisy Republiky přinesly státu při poslední emisi rekordních 74 miliard korun a objem státních dluhopisů držených občany vzrostl na 131 miliard. Celkově tuzemské domácnosti drží zhruba pět procent státního dluhu, zatímco v Polsku je to téměř 12 procent a v Maďarsku více než 18 procent. Pro stát jde o chytrou diverzifikaci – domácí investoři představují stabilnější zdroj financování než těkavý zahraniční kapitál. Oběd zdarma to ale není: zájem občanů si stát koupí jen konkurenceschopným výnosem, takže spořicí dluhopisy nejsou levnější variantou než financování přes institucionální investory.
Úspory českých domácností a jejich konzervativní investiční chování fungují jako finanční polštář a potenciální pilíř stabilnějšího financování státu. Nejsou však bianco šekem na vyšší rozpočtové schodky. Domácnosti mohou koupit více státních dluhopisů, ale udržitelnost veřejných financí za ně nikdo nekoupí – tu musí zajistit vláda sama odpovědnou rozpočtovou politikou. Black Friday akce na státní dluh prostě neexistují.
About the Author
