Český průmysl se sice nadechl k nečekanému oživení s nejlepšími výsledky od jara 2022, ale nadějný růst nyní ohrožuje stín globální nestability. Přestože březnový index PMI v české výrobě příjemně překvapil a potvrdil fázi expanze, napětí na Blízkém východě a neustupující vysoké ceny energií mají potenciál tento slibný rozjezd tvrdě zastavit. Budoucnost tuzemské ekonomiky tak v nadcházejících týdnech visí na vlásku a o dalším vývoji rozhodne především schopnost trhu absorbovat rostoucí náklady na komodity a suroviny.
Atmosféru na světových trzích výrazně rozvířily ostré výroky z USA, které prakticky pohřbily naděje na brzké uklidnění blízkovýchodního konfliktu. Zatímco americký maloobchod vykazuje v nominálních číslech mírný růst, reálná kupní síla po očištění o inflaci zůstává slabá. Po hrozbách útoky na íránskou energetickou infrastrukturu vylétla cena ropy Brent na 107 dolarů za barel, což představuje masivní nákladový šok, který se dříve či později promítne do cenovek na čerpacích stanicích i do nákladů výrobních firem.
Pro českou ekonomiku to znamená nevyhnutelné přepisování prognóz – očekávaný růst HDP pravděpodobně zamíří dolů k úrovni 2,3 %, zatímco inflační odhady budou muset korigovat směrem nahoru k 2,6 %. Česká národní banka se tak ocitá před extrémně složitým dilematem: zvýšit úrokové sazby pro zkrocení nové vlny inflace, čímž však riskuje další útlum hospodářství, nebo vyčkávat a riskovat nekontrolovaný růst inflačních očekávání. Rozhodující roli sehraje i fiskální politika státu, která určí, zda nás čeká jen krátkodobý výkyv, nebo další vleklé inflační kolo.
About the Author
