Česko překvapilo Evropu mimořádně nízkou inflací, která v říjnu obsadila druhé místo v žebříčku zemí EU. Co je ale nejzajímavější, všechny tři státy s nejnižšími hodnotami stojí mimo eurozónu. Za českým úspěchem stojí kombinace několika faktorů – od převzetí poplatků za obnovitelné zdroje energie státním rozpočtem, které inflaci snížilo zhruba o čtyři desetiny procentního bodu, až po výrazné zlevňování potravin. Zejména tuky a oleje, včetně másla, v Česku zlevují nejrychleji v celé Evropě, a mléčné výrobky také výrazně přispívají k nízkému růstu cen.
Skutečnou bombou pro rozpočty domácností jsou ale fixace cen elektřiny a plynu, které české rodiny stále ještě chrání před srážkami na evropských energetických trzích. Zatímco například v Belgii platí za plyn o 51 % více než před rokem, v České republice je plyn meziročně stále levnější. Podobný obraz nabývá i elektřina. Tento mechanismus nejenže šetří peněženky českých domácností, ale zároveň rozkládá inflační tlaky do delšího období, což dává ekonomice drahocenný čas na adaptaci.
Přesto bychom neměli spoléhat na to, že tato nízkoinflační éta potrvá věčně. Česká nízká inflace je pouze dočasným jevem – efekt převzetí poplatků za OZE postupně vyprchává, období zlevňování potravin se chýlí ke konci a s blížícími se refixacemi se do cen začnou promítat vyšší náklady na elektřinu a plyn. I po započtení těchto nepříznivých faktorů, které zasáhnou už na začátku příštího roku, by však česká inflace nemusela překonat aktuální evropskou čtyřprocentní úroveň.