Debata o úročení kaucí při pronájmu bytu nabírá na obrátkách a pronajímatelé důrazně varují před chybným výkladem zákona, který by tyto prostředky stavěl na roveň spotřebitelských úvěrů. Kauce neboli jistota nesmí být vnímána jako investiční nástroj pro generování výnosu nájemce, ale výhradně jako klíčový zajišťovací prostředek. Ten chrání majitele nemovitosti před rizikem neuhrazeného nájemného či poškozením vybavení bytu, čímž v konečném důsledku umožňuje uzavírání nájemních smluv i v rizikovějších situacích.
Ekonomická realita jasně ukazuje, že pronajímatelé nejsou finanční instituce a nemohou s kaucemi hazardovat na trzích za účelem vysokého zisku. Aby byla zajištěna bezpečnost a okamžitá dostupnost peněz pro vyúčtování po skončení nájmu, musí být prostředky uloženy konzervativně. Požadavek na úročení kauce na úrovni spotřebitelských úvěrů, které v sobě zahrnují rizikové přirážky a marže bank, je proto v nájemním vztahu věcně nesprávný a pro majitele domů likvidační.
Občanské sdružení majitelů domů (OSMD) a Asociace nájemního bydlení nyní volají po rychlé a vyvážené legislativní úpravě, která by vnesla do českého právního řádu jasná pravidla. Inspiraci hledají v zahraničí, například v Německu či Rakousku, kde se úročení odvíjí od běžných vkladů, nikoliv od ceny půjček. Jasný zákonný rámec je nezbytným krokem k tomu, aby nájemní bydlení v České republice zůstalo stabilní, předvídatelné a dlouhodobě dostupné pro širokou veřejnost.
About the Author
