Moderní kapitalismus se dramaticky odklonil od zdravých principů, které definoval otec oboru, Adam Smith, ve svém stěžejním díle Bohatství národů. Původní myšlenka, že trh efektivně alokuje kapitál k těm nejproduktivnějším, se zhroutila. Dnes jsme svědky deformace systému, kdy se legitimní zisk z produktivní investice proměnil v rentu – příjem plynoucí pouze z kontroly aktiv a dominantní moci, nikoli z tvorby skutečné hodnoty. Smith by dnešní rentiéry, kteří inkasují bez skutečného ekonomického přínosu, vnímal jako parazitickou sílu, která „sklízí, kde nikdy nezasela“, a představuje zásadní ohrožení pro celospolečenskou prosperitu.
Klíčovým symptomem tohoto zvráceného ekonomického systému je selhání institucí a politická nadvláda bohatých. Smith již v 18. století předvídal, že silní hráči zneužijí svého vlivu k oslabení konkurence a postupnému ovládnutí státu. Kapitál dnes přestává být investován produktivně a trhy toto chování netrestají. Zatímco extrémně bohaté vrstvy jsou díky mobilitě kapitálu téměř nezdanitelné (přestože Smith prosazoval progresivní zdanění), daňová zátěž dopadá primárně na střední a nižší třídu. Vzniklou mezeru pak zaplňuje neustále rostoucí veřejný dluh, který není „běžným politickým nástrojem“, ale strategickým obcházením problémů. Tento mechanismus účinně odkládá současnou odpovědnost a přesouvá břemeno na budoucí generace, čímž zároveň činí stát závislým na důvěře věřitelů/rentierů.
Důsledkem současné situace není podle Smithova předpokladu nutně ostrý kolaps, ale bolestivá, postupná stagnace ekonomiky, demotivace a morální eroze. Systém odměňuje snahu o co nejrychlejší vytěžení hodnoty z existujících aktiv namísto dlouhodobých investic a inovací. Zdeformovaný kapitalismus vede k politické nestabilitě a frustraci voličů. Smithovy radikální návrhy pro dnešní svět by zahrnovaly striktní boj proti monopolům, posílení nezávislosti justice, spravedlivé zdanění rent a dědictví a hlavně restrukturalizaci dluhu – považoval by ho za morálně neudržitelný. Obnova produktivity a společenské morálky je nezbytná, protože, jak citoval: „Žádná společnost, v níž je většina členů chudá a nešťastná, nemůže být prosperující.“