České hospodářství zaznamenalo v posledním čtvrtletí silný růst průměrné mzdy, která v nominálu poskočila o úctyhodných 7,1 %, což představuje reálný nárůst o 4,5 %. Přestože tato dynamika působí optimisticky, důkladná analýza dat odhaluje klíčovou nerovnost: růst mezd je tažen především lidmi s vyššími příjmy. Důkazem je pomalejší tempo růstu mediánu mezd, který ve sledovaném období dosáhl hodnoty 42 901 korun. Tato disproporce naznačuje, že i při celkově rychlém tempu si výrazně polepšili jen někteří zaměstnanci, zatímco většina zůstává pod průměrnou hranicí.
Současný mzdový spurt je kriticky důležitý, jelikož se jedná spíše o dohánění minulých ztrát než o skutečné zbohatnutí. Ekonomická data ukazují, že teprve nyní, po šesti letech, se reálná kupní síla mezd konečně vrací na úroveň před rokem 2019. Tato vleklá obnova podtrhuje, jak ničivý dopad měla nedávná inflační vlna na domácnosti. Z pohledu centrální banky je však vývoj pozitivní; sedmiprocentní nárůst je v souladu s její prognózou. Hlavní ekonomové navíc očekávají, že se dynamika mezd v příštím roce výrazně zvolní, čímž se sníží napětí na trhu práce a mzdy přestanou představovat silný proinflační faktor, což je klíčové pro stabilizaci české ekonomiky.
Mezinárodní srovnání však vrhá na českou situaci stín pochybností. Navzdory rychlému růstu už Česká republika nepatří k regionálním premiantům. Průměrná mzda v Polsku je aktuálně o 4,5 % vyšší než v ČR a Polsko si tento náskok drží již od začátku loňského roku. Na druhou stranu, ve srovnání se Slovenskem, kde je měnou euro, Česko jasně dominuje. Česká průměrná mzda převyšuje slovenskou o celou čtvrtinu a dokonce i „mediánový“ český zaměstnanec si vydělá více než průměrný Slovák. Tento rozdíl jasně vysvětluje, proč je Česká republika nadále atraktivní destinací pro pracovní migraci z východních sousedů.
About the Author
